Logo Fanklub

Kronika

2 koncerty Kabát Brno, 7. a 8. 10. 2024


Mé velké „kabátí dobrodružství“ začalo již v sobotu 5.10., přestože první koncert byl až v pondělí. V sobotu v práci na noční (recepční na hotelu), kdy připravuji podklady na následující den a mj. vidím seznam přijíždějících hostů na následující den, jsem se vysloveně rozplývala, když jsem zahlédla pětici TĚCH jmen (samozřejmě tím mám na mysli Vojtek, Špalek, Krulich, Váňa a Hurčík). Přijedou však skutečně už zítra, když koncert je až v pondělí? V neděli měla být autogramiáda, která však ze zdravotních důvodů kluků byla zrušena, proto je možné, že dorazí až před koncertem, není důvod, proč dorazit do Brna o den dříve. Ale uvidíme. Ráno jsem předala směnu kolegovi, který se právě vrátil z dovolené (a který není zrovna fanouškem Kabátů). Po sdělení všech pracovních informací a dojmů z dovolené jsem se zmínila, že ode dneška tu bydlí kapela Kabát a že mu tam nechám svůj „rockový památníček“ (čili má speciální knížka, do které sbírám podpisy a již tam mám řadu českých i zahraničních skupin, ale Kabát mi tam bohužel až do nynějška chyběl, což se muselo napravit!), jestli když zrušili autogramiádu, tak by mi je nemohl nechat podepsat, pokud přijedou během dne, předtím, než já nastoupím na další noční. Bohužel však jsem si neuvědomila, že kolega jako nefanoušek Kabátu z kluků pozná pouze Pepu (kterého mi nechal, i s věnováním, podepsat). Později však kolem recepce prošel Hurvajs a krátce po něm i Milan a po chvíli jsem si všimla, že oba sedí v našem lobby, proto jsem se omluvila kolegyni, která byla na směně se mnou (a která rovněž není fanynkou Kabátu), že si „odskočím“ za klukama na podpisy. Klukům jsem poté osobně popřála, ať se jim u nás líbí a ať se oba koncerty vydaří, koneckonců budu na obou přítomna. Dále jsem se zmínila, že mi ještě chybí podpisy od Tomáše a Oty, následně jsme s Milanem zavtipkovali na účet Tomova kouření, ale sdělil mi, že během následujících 3 dní, co u nás do středy budou ubytovaní, se mi určitě kluky podaří odchytit. Tomáš šel kolem recepce o chvilku později, tak i jeho jsem požádala o podpis. Super, teď už jen Ota! Otu jsem však, jako jediného z celé kapely, za celý večer neviděla. Nevadí, zítra je taky den!


Pondělí 7. 10. 2024


Zvukovka. Ráno SMS od Nadi, že se sejdeme ve 14 hod. u hlavního vchodu. Když jsem dorazila k Rondu, bylo cca 13:40 a divila jsem se, že tu ještě nikdo není. Přišla jsem ke vchodu, o kterém jsem se domnívala, že je hlavní (v této aréně jsem nikdy předtím nebyla) a tam stáli securiťáci, kterým jsem oznámila, že jsem z fanklubu a že tu máme domluvenou zvukovku, a dotázala se, zda mám čekat tady. Nejprve odpověděl, že jo, ale za bránou, ale po chvíli se vrátil a řekl, že mám jít k vrátnici, která je z jiné strany budovy. Šla jsem tedy dle jeho navigací a natrefila jsem na závoru s parkingem, kde stál další člen ochranky. Na parkovišti cedule „soukromá akce, parkování pro veřejnost uzavřeno“. Toho jsem se dotázala, zda je tu vrátnice, a poslal mě přes parkoviště a dovnitř. Vevnitř o zvukovce securiťáci věděli, ale divili se, jak jsem se dostala dovnitř. Poslali mě tedy zpátky ven před parkoviště k závoře a hlídkující ochrance u závory oznámili, aby nás zatím nepouštěl dovnitř, že si nás potom vyzvednou. Poté jsem chtěla dát vědět ostatním návštěvníkům zvukovky, kde stojím a že už mám od security potvrzeno, že máme stát zde, napsala jsem to do kecárny a hledala tel. č. na Naďu. Během hledání mi však mobil zazvonil v ruce a už volala Naďa mě, že právě také dostali informaci, že máme čekat u závory, a proto jdou za mnou. Krátce poté, co zbytek bandy dorazil, přijelo auto s nápisem „bezpečná cesta na podium“, zastavilo na parkovišti a z něj vystoupili kluci z kapely a s úsměvem na rtu nám mávali. Poté jsme šli dovnitř a vyslechli si zvukovku, po zvukovce jsem ještě křikla na Otu, jestli bych ho nemohla poprosit o autogram, když zrušili autogramiádu. Přišel za mnou na stranu a podepsal se a s ním přišel i Milan, který si s námi chvilku povídal, dokonce i na chvíli Pepa, který však pouze přijal dar od jedné z účastnic zvukovky. Také nám Ota rozdal trsátka se svojí fotkou a autogramem.


Vrátila jsem se, na otočku, na hotel, kde jsem však dlouho nepobyla a kolem 16. hodiny jsem již dorazila zpět k Rondu a u toho (snad) hlavního vchodu se dotázala securiťáka, zda se tudy bude pouštět na stání na ploše. Odpověděl, že „jo, ale až od šesti“, „já vím, však nevadí, já si ráda počkám“, zněla má odpověď. Hodinu jsem tam seděla na zemi před bránou, když přišli další účastníci koncertu a dotázali se jiného securiťáka na totéž a tento jim odpověděl, že ne, vstup na stání na ploše je z druhé strany budovy. „Cože?!? Tak já už tu hodinu sedím, Váš kolega mi řekne, že vstup je tady a teď se dozvím tohle? To si snad ze mě děláte srandu, ne?!?“ „Ne, vstup na stání je opravdu z druhé strany budovy.“ Naštěstí ale, navzdory mým obavám, že z druhé strany už bude fronta jiných lidí, kteří ve skutečnosti přišli po mě, na druhé straně budovy, kde skutečně byl vstup na stání na ploše ještě taky nikdo nestál a postavila jsem se jako první ke koridoru (nebo spíš corridoru?). Dlouhou chvíli jsem tam stála pouze s návštěvníky, kteří přišli po mě k původnímu vchodu, pořádná fronta se začala utvářet až v cca 17:45, avšak v 18:00 kdy se aréna otevřela, byla už fronta až ke křižovatce. Po zkontrolování vstupenky a prohlédnutí tašky jsem se rozeběhla a obsadila místo ve výklenku mezi molem a levou částí podia (čili před Tomem). Koncert začal až ve 20:00 hodin, čili nyní jsem měla 2 hodiny čas na to se občerstvit, dát si pivo, odskočit si a nakoupit nějaké ty suvenýry u stánku s merchem. Fanoušci, kteří přišli po mě venku, stáli nyní vedle mě, proto jsem je poprosila, aby mi podrželi místo během toho, co jsem si odběhla. Po návratu jsem se už nehla a vyčkávala příchod kluků. Nakonec jsem ve 20 hodin dočkala. Od první písně, kterou byli Banditi di Praga, až do poslední písně, kterou bylo Kdo ví jestli, jsem se náramně bavila. Když dohráli poslední píseň a Hurvajs vylezl zpoza bicích, vytáhla jsem z kabelky ceduli s nápisem „Hurvajsi, hoď mi prosím paličku!“ Jakmile to Hurvajs zavětřil, hodil mi jí a mířil přesně, a i navzdory tomu, že vedle mě stojící fanoušci z obou stran si na ní taky brousili zuby, tak jsem po ní chňapla jako Hašek po puku a bylo jasné, že ta je moje. Obrovská trofej a velká hrdost! Pak jsem se vrátila na hotel a chvíli rozjímala a vstřebávala zážitky ze skvělého koncertu, kolem půlnoci jsem z toho dostala takový hlad, který by mi nejspíše bránil usnout a vydala se proto na protější benzinku na hot-dog a když jsem se vrátila, měla jsem to štěstí, že zrovna před hotelem zastavilo auto Tichý a z něj vystoupil Hurvajs, Tomáš a Milan, čili jsem Hurvajsovi poděkovala za paličku a udělala si s kluky pár fotek, než jsem se vrátila do pokoje a šla spát.


Úterý 8. 10. 2024


Nyní jsem dorazila k aréně okolo 15:45 a vydala se rovnou k zadní straně, kde jsem už nyní věděla, že bude vstup na stání na plochu. Už tu čekala Naďa s Eliškou a čekalo se na další členy fanklubu. S postupem času samozřejmě přicházeli další fanoušci, kteří se scházeli mnohem dříve než předchozí den. Když to security okomentovali, od fanklubu jim přišla odpověď „to víte, dneska jdou ti největší magoři, kteří si koupili lístky hned, než se stihlo vyprodat“ (během asi měsíce po spuštění prodeje). Načež security odvětili: „ty největší magoři byli včera a dneska jdou zas“ a otočili se na mě, já jsem řekla „já vím, že jsem magor a taky jsem na to patřičně hrdá“ a secutiťák: „o týhle ani nemluvím, ta tu byla i na zvukovce!“ a ostatní fanklubáci jen „však to my taky!“ pak přišly 2 fanynky, které z nějakého důvodu byly vpuštěny do haly okamžitě, čímž mi vyfoukly místo, na které jsem měla políčeno (tentokrát to byl výklenek u Oty a Milana), avšak ihned po otevření jsem obsadila místo hned vedle nich, tam, kde začínalo molo. Nyní zase dlouhé 2 hodiny na občerstvení apod. Začalo se hrát a hráli stejné písně, jako předchozí den, avšak prohodili pořadí dvou písní, tentokrát zahajovali písní Brousíme nože a Banditi di Praga hráli jako třetí píseň od konce. Stejně jako včera i dnes zaznělo celkem 26 skladeb. I tento koncert byl skvělý a velmi jsem si jej užívala, zpívala od první písně až po poslední, skákala, tleskala, mávala rukou v pěsti či paroháčem … zkrátka vše co ke správnému rockovému koncertu sluší a patří :) po koncertě jsem opět potkala kluky na hotelu, kde jsme si povídali s Milanem a později i krátce s Hurvajsem.
Ve středu potom kluci odjížděli a opět z pozice recepční jsem jim, profesionálně, popřála šťastnou cestu do Bratislavy, ať jim slouží zdraví a ať jsou v pořádku a ať se i zbytek turné vydaří minimálně stejně skvěle, jako předešlé 2 koncerty. Už teď se těším zase někdy.

14. října 2024 21:52
Publikoval: Jana Krakovská

Hledat na webu

Přihlášení člena

Sledujte nás na Facebooku

Space image 3